MASOPUSTNÍ PŘÍBĚH Z CHROCHTÁKOVA NAD SELÁTKEM

Zima už pomalu balila kufry plné sněhu a mrazu. Z pod bílého pláště, který stále

zahaloval téměř celou krajinu, již začaly vykukovat prstíky zelené trávy a hlavičky těch nejodvážnějších květin. Lidé, zvířata i rostliny se už moc těšili na jarní slunce a trochu tepla. Byl čas masopustu. Období plné radosti, zpěvu, tance, veselení, popíjení a pojídání.

V Chrochtákově nad Selátkem, malé vesničce zanořené pod horami, se všichni již několik dní připravovali na masopustní hody. Z údolí se linula krásná vůně smažených koblížků, uzeného masa a zelí, křupavoučkých preclíčků a rohlíčků. Až se všem sbíhaly sliny. Hmmm.

Chrochtákovští kluci a holky si to štrádovali vesnicí. U každého domu se zastavili a křičeli:

Všechny vás zvem, hej, hej, hej, na maškarní rej!
Nemeškejte, masky vyrábějte a k nám se zítra přidejte!

Když děti obešly celý Chrochtákov, řekly si, že si ještě trochu zadovádějí u potoka. Jejich nejoblíbenější kratochvílí totiž bylo přeskakovat potok Selátko ze břehu na břeh. Vymýšlely i různé vylomeniny. Velcí kluci si třeba přehazovali nejmenší z dětí, malou Karličku, jako fotbalovou merunu. Karlička pištěla a o to víc se klukům líbilo ji takhle škádlit. Ostatní děti se smály a když už toho bylo moc, tak Karličku starší holky vysvobodily. Pak se děti vrátily společně na náves a ještě pomohly maminkám nazdobit celou ves. Vždyť už zítra ráno půjde vesnicí maškarní průvod a masopustní rej začne se vší parádou.


Na zítřejší slavnost bylo všechno připraveno. Smrákalo se. Děti se zavrtaly do svých pelíšků a ne a ne usnout. To asi z toho, jak se těšily na zítřek.

Najednou se na návsi ozval hlahol. Co se to děje? Všichni zvědavě vystrkovali hlavy z oken a dveří. U staré lípy tančila skupina dívek. „Eliška se bude zítra vdávat, Eliška bude nevěstou. Svatební šaty obleče a od rodičů uteče. Eliško, krásná panenko, věneček ti přichystáme zakrátko,” jásala děvčata. Chrochtákovští valili kukadla. Takové překvapení. Tak kromě masopustního reje ještě svatba!

A koho si to ta naše Eliška bere?”, ozvalo se od Vavřenů z chalupy. Koho by si měla brát? Co myslíte, paní Vavřenová? No, přece kominíka. Kominíka Floriána. Huráááááá!” pokřikovali mladí chasníci a za bujarého veselí nesli svého kamaráda, budoucího ženicha, na ramenou na náves. Všichni prozpěvovali:

Kalamajka mik, mik, mik,

oženil se kominík.

Vzal si ženu Elišku,

v roztrhaném kožíšku.

Kalamajka pěkná věc,

když je zima šup na pec.

Když je teplo šup dolů,

kalamajku tancuju.

To bylo radosti. Celou noc se slavilo! Hospodyňky sázely do pece ještě další a další koláče, s mákem, tvarohem i povidly.

Ráno se všichni sešli na návsi už převlečení v legračních maskách. Byl tu tancující medvěd s medvědářem. Medvěd roztočil v tanci každou ženu na návsi a medvědář se ho marně snažil v jeho rejdění krotit. Pak tu byla kobyla klibna, koník, brůna s koňským tělem a rohatou hlavou berana a kozel neposeda. Všichni řehtali, mečeli, bečeli a hýkali. Nechyběli ani legrační dědkové a báby, kteří se pořád handrkovali a tropili si z Elišky a Floriána žertíky.  „Podívejte, takhle to bude jednou vypadat u vás doma, mlaďoši...” Výskali a za zpěvu předváděli, co mladé novomanžele za pár let čeká a podle nich nemine.

Stará bába jede Stará bába jede S marcipánem

Starej dědek za ní Starej dědek za ní S tulipánem

Ona odchází On jí nadchází

Ona do komína On jí napomíná Ať neblázní


Stará bába jede Stará bába jede S kolomazí

Starej dědek za ní Starej dědek za ní Buchty hází

Ona odchází On jí nadchází

Ona do komína On jí napomíná Ať neblázní

V průvodu nechyběl ani strakatý šašek Laufr a pohřebenář oblečený do slámy. Ti společně

průvod vedli a zpívali z plných plic:

Masopust držíme, nic se nevadíme, pospolu.

Proč bychom se hádali, když jsme se tu shledali, poznovu?

V dobrém jsme se sešli, rádi jsme se našli, pospolu.

Dříve než se rozejdem, ještě sobě připijem, poznovu.


I všichni muzikanti se chopili svých nástrojů a hudba zněla do celého kraje. Hostina a tanec trvaly až do půlnoci. A ještě teď všem ty veselé písně zní v uších i duších.
Také je slyšíte?

 

104873 big

Fotografie: http://fotopavlik.com/fotky/masopust-vesely-kopec-2019/

20180915 130241

Děkujeme vám za čtení elmavíího vánočního příběhu a za všechny podněty a inspirace. I díky vašim ohlasům, jsme se rozhodly téma zpracovat do rukou uchopitelné podoby... krásné voňavé a barevné knihy. Věříme, že bude toto PUTOVÁNÍ smysluplně provázet vánočním časem malé i velké čtenáře již v tomto roce. Momentálně revidujeme texty a Mája už pomalu začíná chystat ilustrace. Práce bude mít dost... 37 obrázků není málo. A možná bude i audioverze...
Uvidíme, co čas přinese a zda se nám podaří sehnat i finanční podporu.    

Advent. Čas očekávání. Čas pro rozjímání.
Vůně skořice, vanilky, perníčků.
Otevřená náruč a teplo domova.
Tolik se těšíme na Vánoce, na ten tajuplný pohádkový čas. 
K uším doléhají krásné zpěvy, andělské zvonění, botky křupou po jiskřivém sněhu a ledu. 
Z oblohy se snášejí sněhová peříčka.
V každém z nás se probouzí malé děťátko s rozzářenýma očima.
Pojďme tento celý vánoční čas, od první neděle adventní až do třech králů, prožít letos třeba tak jako za starých časů...
Když se venku sešeří, rozsviťme si doma už jen svíčku. Nechme se kolíbat mihotáním jejího teplého plamínku. Zalezme si do vyhřátého pelíšku pod peřinu a pojďme si vyprávět. To měkké plápolající světélko je kouzelné. Přenese nás do dalekých krajů a možná i tak trochu hluboko do nás samotných, kde se čas a vzdálenosti stírají…
Ten dávný příběh známe všichni, ale on se dá vyprávět a prožívat zas a znovu. A pokaždé v něm objevíme něco pro nás nového, čeho jsme si před tím vůbec nevšimli…


Adventní kalendář příběhem.
Co budete potřebovat?
stoleček/skříňka, modrá/zlatá/bílá látka/ubrus/šátek, betlémové figurky z jakéhokoliv materiálu včetně různých zvířátek a stáje (kde se narodí Ježíšek), kamínky a další přírodniny (větvičky, šišky, kaštany, šípky aj. dle fantazie) 

Jak na to?
Budete potřebovat místo doma, kolem kterého často chodíte. Může to být třeba malý stůl, skříňka, polička. Na toto vybrané místo prostřete krásnou například modrou, bílou, či zlatou látku, či velký šátek. Doprostřed umístěte ‘stáj’. Na okraj stolečku umístěte figurky Marie a Josefa. Rozmyslete si, kudy povede jejich ‘dlouhá cesta až do stáje v Betlémě’ - tzn. od figurek ke stáji vyskládejte 24 kamínků různých velikostí (krásné je umístit různé druhy minerálů, máte-li doma). Vedle prvního kamínku stojí Marie a Josef 1. prosince. 2. prosince je ráno, či večer (pěkné je zachovat stejný čas každý den) děti či vy samotní (nemáte-li děti) posunou o další kamínek vpřed směrem k ‘Betlému’. A tak každý den, přičemž 24. kamínek je umístěn přímo ve ‘stáji’. 


My vám budeme postupně každý den na našem blogu a FB přidávat malé adventní příběhy o putování do Betléma. Vy si je pak můžete ve svých pelíšcích večer při svíčce vyprávět třeba ten příběh od nás, či nějaký vlastní... 

Přejeme vám všem a každému z nás krásný adventní čas plný odpočinku, uvnitřnění a radostných chvilek s rodinou a přáteli.     


Advent přichází
Anděl v oblacích krásný se vznáší
všemu stvoření radost přináší
Sláva na nebi Bohu
a na zemi pokoj lidu všemu

 h7it921i965z

 Zdroj fotorafie: https://cz.pinterest.com/pin/551409548120225860/

 

 

CO ZE MĚ ASI BUDE...

Kde se vzalo, tu se vzalo, pod načechranou sněhovou peřinou dřímalo něco docela maličkého. V dlani
by se to ztratilo, tak mrňavé to bylo. A tiše to oddychovalo. O čem se tomu asi zdálo?
Možná, že až se probudím, budu růst a růst, až ze mě vyroste statný strom. Budu tím nejsilnějším listnáčem v celém lese. Budu mít pevné kořeny, mohutný kmen a obrovskou korunu. Stanu se moudrým králem všech stromů. Ostatní si budou za mnou chodit pro radu, když budou v nesnázích. Budu …

Možná, že až otevřu očka a napiji se vody z tající sněhové přikrývky, začnu se nafukovat jako balónek.
Až prasknu a z mého kulatého bříška vyskočí zelený klíček. Ten mi odemkne zem a já skrz ni budu utíkat,
utíkat a utíkat... až vykouknu ven. Tam dole v hloubce v mém pelíšku mě pevně zachytí můj kořen, abych
mohla stát pevně jako skála. Bude ze mě krásná květina s načechranými zlatými vlasy. Ostatním budu
pomáhat, když je třeba bude bolet bříško. Vždyť budu takové sluníčko na zemi. Budu …

tisková zpráva k otevření KanclíkObchůdku
V Dobřichovicích na ulici 5. Května 44 byl ve čtvrtek 6. dubna za účasti několika desítek lidí slavnostně otevřen nový prostor s výstižným názvem KanclíkObchůdek. Vizí projektu je podpořit a posílit komunitní život v naší oblasti. Za projektem stojí tři ženy, spisovatelka a pedagožka Pavla Soletka Krátká, malířka a ilustrátorka Marie Snášelová Štorková a interiérová designérka Kristýna Kaletová. KanclíkObchůdek je útulný víceúčelový prostor v samém srdci Dobřichovic. Nabízí hned několik služeb. Najdete zde útulnou sdílenou kancelář, takový malý dobřichovický hub, a prodejní galerii, kde si můžete pořídit krásné dárky od lokálních tvůrců. Každý měsíc zde bude výstava obrazů jednoho vybraného výtvarníka. Ve všední dny večer a o víkendech sem můžete přijít na zajímavé semináře, besedy a kurzy.

reportáž TV Dobnet
Kniha Kukadýlko pro děti i dospělé je na světě! Před několika dny ji slavnostně pokřtili autoři Pavla Soletka Krátká, Marie Snášelová Štorková a zahradní architekt Ferdinand Leffler. Stalo se tak v dobřichovické kavárně Café Černý Dorty za přítomnosti mnoha návštěvníků. Dětí bylo na křtu snad víc než dospělých, i když knížka je určená spíše rodičům. Autorka Pavla Soletka Krátká napsala milý příběh o malém dítěti, které utíká do snové zahrady plné skřítků a víl, zatímco jeho rodiče už nejsou schopni je vidět. Pohádkový příběh doplňují nádherné obrázky Marie Snášelové Štorkové. Pokud budete mít příležitost, určitě si knížku přečtěte, je v ní pravda o dnešní uspěchané a konzumní době. Slavnostní okamžik si nenechala ujít ani DOBNET TV, a tak i vy můžete nyní okusit příjemnou a spontánní atmosféru prostřednictvím naší reportáže.

reportáž z vernisáže v Hlinsku
Moc rádi Vás přivítáme na výstavě obrázků a ilustrací Marie Snášelové Štorkové, rodačky z Hlinska.
Poznat barevné světy snů a vstoupit do pohádky můžete nyní v Centru Jana XXIII. na výstavě obrázků a další tvorby hlinecké rodačky Marie Snášelové-Štorkové. Autorka nyní žije v Řevnicích u Prahy, je milovnicí kávy a čokolády a k malování a tvoření ji inspirovaly především její dvě děti Marianka a Viktorka.

AudioPohrátky jsou druhou nejpopulárnější Pohádkou u posluchačů na audiolibrix.cz. Máme velkou radost, že se odvážný pavoučí cestovatel Vincek tolik líbí a roznáší dobrou náladu nejen dětem.
https://www.audiolibrix.com/cs/Search/Results?query=pohr%C3%A1tky

rozhovor pro pořad Cesty vášně
Generační rozhovor 4 žen, které spojuje jedna rodová linie. V pořadu Dana Sofie Šlancarová vyzpovídala Marii Lenzovou, porodní asistentku, její dceru Svatavu Kopečkovou, manažerku budějovického multikina Cinestar, její dceru Pavlu Soletku Krátkou, spisovatelku a pedagožku a její dceru Valentinku Krátkou, milovnici dětského světa. Ač se každá v životě realizuje jiným způsobem, mají tolik společného…

Podrobné představení projektu Pohrátky na TV Relax. Autorky projektu Pohrátky, spisovatelka Pavla Soletka Krátká a ilustrátorka Marie Snášelová Štorková, byly pozvány do pořadu Živě z Palladia, aby popovídaly o tom, jak a proč vznikly Pohrátky – kniha, audiokniha a MAXIpexeso.