Čtvrtek 20. prosince

Kráčeli veselým téměř tanečním krokem. Prozpěvovali si. To láska sama rozehrála ten dnešní usměvavý den. Ptáci také zpívali a všechno kvítí, kolem kterého prošli, se po svém radovalo také. Byl na ně hezký pohled.

Potkávali různé další pocestné. Do Betléma již nebylo daleko a cesty, kterými nyní kráčeli již byly mnohem rušnější než ty předchozí v horách. Každý, kdo je potkal, pocítil slavnostní náladu a zároveň radost. Zvláštní směsice pocitů. Jako by kolem nich byla nějaká zlatá záře rozprostírající se do prostoru.

K našim poutníkům se přidal i malý opuštěný psík s trochu ušmudlaným kožíškem. Jakub ho podrbal za ušima a dal mu kousek tvrdého chleba, který měl v kapse vždy pro takové příležitosti. I ovečky si tak dokázal vždy velmi rychle ochočit. Se zvířátky to dobře uměl už jako malý kluk. Rozuměl jim někdy možná více než lidem. „Pojď sem ty Kulišáku. Tu máš dobrůtku,” přivolal k sobě rozdováděného pejska. Pak mu začal házet klacík a psík běhal a nosil a běhal a nosil a vesele vrtěl ocáskem. Magdaléna s Marií zpívaly veselé písničky a Josef si to rázoval s oslíkem po boku. A malý andílek, který se stále vznášel nad jejich požehnanými hlavami, radostně třepetal křidélky do rytmu.

    Vzhůru bratří milí
    v této krásné chvíli
    Anděl Páně zpívá GLOOOOOOORIAAAAAAA.

Inspirace:

Přidejme dnes do naší domácí adventní scenérie pejska Kulíška a třeba i další pocestné. Pozastavme se dnes a zodpovězme si otázku, jak se cítíme a čeho si na sobě vážíme. Pohlaďme se po vláskách.

muž a pes

droj: https://tonydefreitas.com/artworks/71-batch-95