Neděle 23. prosince

Petr vesloval klidně. Pravidelnými rytmickými pohyby. „Tak je to nejlepší. Člověk se nejméně unaví. Každá práce má svůj rytmus,” řekl vesele. A ještě si u toho prozpěvoval.
    Ó nebe dej zas zemi kvést, dej pít nám vláhu svou
    dej z oblaků se dešti snést, svlaž půdu žíznivou.
   
    Ó moře dej svým hlubinám, zas žít, zas procitnout,
    ať hejna ryb se vrátí k nám, ať vítr začne dout.
   
    Ó země vydej plod i květ, dej klíčit rostlinám
    dej mléko kravám, včelám med, dej sílu žíti nám.
   
    Ó slunce zahřej země tvář, dej ohňům svůj jasný dar,
    dej plamenům zas jejich zář, ať vznítí výhně žár.
   
    Ó člověče jsi vzhůru zván, kdy svou se cestou dáš,
    kdy naplní se touha tvá, kdy lásku uhlídáš…
   
    Tak přijde déšť a vzejde květ, jenž září temnotám,
    a vítr Ducha vzkřísí svět, až spása přijde k nám.

Při poslední sloce se zadíval na Marii. Přišla mu najednou v tom zvláštním světle celá kouzelná. Všiml si, že je kolem ní zářivá zlatá aura a že se nad ní vznáší maličký zlatý andílek. Promnul si oči, aby se přesvědčil, zda ho zrak nešálí. Ale pořád tam to světlo bylo.

Poklekl na kolena před tou čistou ženou a poklonil se. „Kdysi dávno, když jsem byl mladý, převážel jsem jednoho zvláštního muže přes jezero. Řekl mi, že jednou, až budu hodně starý budu mít tu čest vést ve své loďce překrásnou ženu v požehnaném stavu. Ta ponese ve svém lůně krále všech lidí, Spasitele. Božské dítě, které sestoupí díky nesmírné odvaze její a jejího muže z nebes, aby každý z nás prostých lidí mohl být povznesen. Ptal jsem se, jak ji poznám. On odvětil, že se nemusím bát, že kolem ní uvidím jasnou zlatou záři. Jsi to ty, ó královno.” Petr vzal Mariinu ručku a s úctou ji políbil. Josefa mužně objal a poplácal ho po rameni. Loďka se malinko zakymácela.

To Petra navrátilo k bdělosti z jeho nábožného vytržení. Chopil se znovu vesel. Břeh byl již na dohled. „Nebojte se, dovezu vás bezpečně na druhou stranu jezera.” Marie s Josefem na něho s vděčností pohlédli. Za chvíli přirazili ke břehu porostlému vysokým rákosím. Petr hbitě vyskočil a pomohl všem z vratké loďky na pevnou zem. Josef chtěl Petrovi zaplatit za jeho práci. Převozník si však v žádném případě nechtěl od pocestných vzít nic. Oběma se poklonil a přál jim hodně štěstí. „Jsem ze srdce rád, že jsem vám mohl pomoci. Opravdu. Až dojdete do Betléma, ptejte se na hospodského Barnabáše. Pozdravujte toho starého bracha ode mne. Je to můj přítel. Kdyby bylo cokoliv potřeba, jistě vám rád pomůže.” Rozloučili se. Zrovna se vyhouplo slunce nad obzor a ukazovalo jim cestu. Město Betlém již bylo na dosah. Co je tam asi čeká...  

Inspirace:

Dnes je čtvrtá adventní neděle - Zlatá. Zapalme na našem adventním věnci čtvrtou svíci a pomysleme při tom na všechny neviditelné bytosti, které nad námi neúnavně bdí a přejí si, aby se v každém horoucím lidském srdci narodil zítra Ježíšek. Protože Ježíšek je Láska sama.

Poznámka: Adventní píseň v textu je původní německý lidový text, který do češtiny přebásnil Milan Horák. Děkujeme za ta krásná slova, která se dotýkají duší samotných.

1473623977067389

zdroj: https://www.artelista.com/en/artwork/1473623977067389-quadyptiqueles4elements.html